Nabídka:

MAPA OBCE ŽATČANY

FIRMY V NAŠÍ OBCI
 

Cena a kvalita vody

STATISTIKA:

  

1900	u kostela postaven dřevěný misijní kříž
1902	v dubnu založen Sbor dobrovolných hasičů Žatčan a Třebomyslic SDH Žatčany je nejstarším činným spolkem v obci, v roce 2002 si připomeneme 100 let od jeho založení. O ustavení hasičského spolku se nejvíce přičinil obchodník František Eliáš z. 6, pozdější starosta obce (1905-1906). Starostou sboru byl zvolen Bruno Lauterbach z Třebomyslic. 4, náčelníkem František Teplý, obuvník a malorolník z Třebomyslic. 66, podnáčelníkem Jan Zezula, kovář v Žatčanech. 49. Hasičské skladiště bylo zbudováno na rozhraní obou obcí, hasiči byli vybaveni novou ruční stříkačkou tahanou koňským přípřežím za 1 400 zlatých a novými stejnokroji. V roce 1903 bylo v mužstvu 27 členů. V roce 1914 většina členů narukovala do 1. světové války, činnost částečně ustala. První poválečná výroční schůze se konala v roce 1919, sbor čítal 23 činných a 27 přispívajících členů. 20. letého výročí trvání sboru v roce 1922 se zúčastnily sbory z Újezda, Měnína, Moutnic, Otnic, Telnice a Sokolnic. V tom roce byla založena kronika sboru, která se dochovala dodnes. Jednatelská kniha byla vedena od roku 1929. Z ní se dovídáme, že v r. 1930 navštívilo sbor župní předsednictvo a doporučilo, aby na místo dosavadního malého hasičského skladiště bylo podle finančních možností postaveno nové. Za dlouhou dobu své existence členové sboru chránili majetek občanů a zasahovali mnohokrát při požárech, povodních jiných katastrofách v obci i okolí. Významně přispívali také ke společenskému a kulturnímu dění v obci. Hrávalo se divadlo a pořádaly taneční zábavy. Průvod masopustních masek, ostatková zábava a dětský karneval pořádají hasiči tradičně dodnes.
1903	v Újezdě otevřena nová měšťanská škola Docházka do této školy nebyla povinná, z obecné školy na ni zpravidla odcházely děti s lepším prospěchem. Pro žáky naší obce se otevřel dostupný přístup k vyššímu vzdělání.
1907	zbudována silnice ze Žatčan do Nesvačilky
1908	pořízeny věžní hodiny s ciferníky ze tří stran
1909	posvěcena a do venkovního výklenku kostela, kde býval do r. 1850 vchod do chrámu, postavena socha sv. Jana Nepomuckého
1910	sčítání lidu V Žatčanech žilo 519 lidí, v Třebomyslicích 383, celkem 902 občanů
1910	13. 11. založen Sokol Tělocvičná jednota Sokol byla založena v Praze v r. 1862. Ustavující schůze Sokola v Žatčanech - Třebomyslicích se konala 13. 11., jednota měla 55 členů, prvním starostou byl zvolen Tomáš Sedláček z Třebomyslic. 35. Za rok se stal novým starostou Rajmund Sekanina, který působil v naší škole jako učitel. Zprvu se cvičívalo na návsi nebo na dvorech členů, později si členové jednoty upravili část hostince u kostela jako tělocvičnu (v dnešním obydlí paní Dobromily Severové). Vlivem událostí byla za 1. světové války činnost Sokola ochromena, v r. 1915 byl spolek pro vlastenecké postoje rakouskou monarchií rozpuštěn. V poválečném období byl starostou znovu zvolen Rajmund Sekanina a vyvinul mimořádné úsilí k rozvoji činnosti a získání peněz na stavbu sokolovny.
1911	3. 11. ustavena Jednota pro zařízení samostatné duchovní správa (Kostelní jednota) Po velké morové ráně v r. 1616 zůstalo v obci jen 28 lidí a tak malý počet věřících způsobil zánik samostatné farnosti, obec byla přifařena k Újezdu. Začátkem min. století zesílily snahy, aby byla farnost obnovena. Přípravy na obnovení farnosti započaly ustavením "Jednoty pro zařízení samostatné duchovní správy při filiálním chrámu Páně v Žatčanech" (Kostelní jednoty) v prosinci roku 1911. V roce 1913 zakoupila Kostelní jednota k postavení nové fary Hanušův domek. 61 sousedící se hřbitovem. Vedle něho stál starý obecní špitál (domek pro chudé, opuštěné, nemocné občany), kde před dávnými časy stávala fara. Válečné události 1914-1918 úsilí Jednoty přerušily. Po vzniku Československa bylo od původního záměru postavit faru v těsné blízkostí hřbitova upuštěno. Od stařečka Winklera se v roce 1919 koupilo hospodářské stavení. 29 v Koutě (nynější fara) a ještě téhož roku se, po nejnutnějších opravách, na faru přestěhoval kaplan P. Osvald Šurý z Újezda, aby přímo v Žatčanech vykonával všechny náboženské funkce.
1913	postaven obecní dům. 93 Na místě budovy stávala kdysi obecní pastouška (chudobinec) kryta slámou. V roce 1911 byla zbořena a za starosty Josefa Sedláčka ze Žatčan. 81 postaven nynější dům. V domě byly vyhrazeny 2 místnosti pro příležitostné nocleháře, nemocné a pod. Kromě toho tam byly postaveny chlévy pro obecní býky. V roce 1938 tam byla zřízena obecní kancelář.
1914	28. 7. začala 1. světová válka 28. 6. byl v městě Sarajevu v Srbsku spáchán atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku, oba atentátu podlehli. Měsíc nato, 28. července, vyhlásilo Rakousko - Uhersko Srbsku válku, která se v krátké době rozšířila téměř na celou Evropu - vypukla světová válka o nové rozdělení světa. Postupně se války zúčastnilo 28 států, bojovalo v ní 70 mil. vojáků, 10 mil. zahynulo. Válka skončila 11. 11. 1918.
1915	do války bylo povoláni 102 mužů z obce Ve 3. školní kronice, psané panem řídícím Fuchsem, se dočítáme: "Ve vojně bylo posud z Třebomyslic 49 vojínů - v poli nebo mimo pole - a to 19 svobodných a 30 manželů ze Začan úhrnem 53 vojínů - dílem v poli, dílem ve Znojmě, ve Vídni a j. - a to 25 svobodných a 28 manželů"
1916	ve válce již 144 mužů z obce Školní kronika uvádí, že v r. 1916 bylo na frontě ze Žatčan 80 mužů a z Třebomyslic 64 mužů. O rok později se udává počet vojínů ze Žatčan 96 a z Třebomyslic 82, celkem 178 mužů.
1917	z věže odebrány 3 zvony pro válečné účely Na věži žatčanského kostela byly začátkem 1. světové války čtyři zvony. jak je popisováno ve farní kronice. Největší, tzv. hrubý, vážil 420 kg a nesl nápis "sv. Cyrile a Metoději, proste za nás", Polední zvon "Florián" s latinským nápisem z r. 1843 vážil 240 kg. O třetím zvonu "Svatý kříž" s německým nápisem, který byl částečně uražený, se povídalo, že při bitvě 3 císařů v roce 1905 byla údajně vystřelena od kaple sv. Antoníčka nad Újezdem dělová koule, proletěla věží a kousek zvonu odrazila. Čtvrtým zvonem byl umíráček o váze 100 kg. Tři velké zvony byly v roce 1917 zabaveny k válečným účelům. Před odvezením se na rozloučenou dlouho vyzvánělo, den na to vojáci zvony kladivy na kusy rozbili a v pytlích do Vídně odvezli.
1918	za 1. světové války padlo 23 našich vojáků Údaje o počtu padlých vojáků se v různých pramenech liší. Nejvěrohodnější je údaj ve farní kronice, uvádějící počet 23. Je doložen jmenovitým soupisem mužů, jejich daty narození a většinou rokem nebo i přesným datem, kdy který padl. V té době žilo v obou obcích asi 900 obyvatel, t. zn. že v r. 1917 byl ve válce náš každý pátý občan, z nich padl každý osmý.
1918	10. 11. oslavila obec vyhlášení samostatnosti Československa Průběh oslavy samostatnosti je ve školní kronice popisován takto: "ne 11. listopadu místní oslava dne 28. října. Všechny budovy v obou osadách ozdobeny a opraporovány. Odpoledne uspořádán průvod, jenž za jásavého zpěvu účastníků písní vlasteneckých ubíral se oběma osadami. Na prostranství před občanským hostincem a školou zahájil vlastní oslavu starosta Sokola začansko - třebomyslického Bruno Lauterbach, načež řiditel měšťanské školy v Újezdě Bohumír Preisinger promluvil slavnostním způsobem o významu oslavy. Po delší jeho řeči recitoval správce školy zdejší epopeji českých legionářů ve Francii "Tisíc nesmrtelných" - po recitaci ukončil slavnost případným doslovem starosta Josef Sedláček, načež se shromáždění rozešlo."
1918	11. 11. v 11 hodin skončila 1. světová válka
1919	založena t. zv. tichá Myslivecká společnost Provozování myslivosti bylo občanům našich obcí umožněno až v posledních desetiletích 19. století. Honitby se do té doby pronajímaliy jedinému nájemci. Po roce 1918 se nájemci honiteb dohodli s ostatními držiteli loveckých lístků a společně založili t. zv. "tichou společnost". Mimo 2 obecních honiteb na výměře 691 ha existovala na katastru obce Žatčan honitba na pozemcích církevního statku s výměrou 201 ha. Po roce 1945 se místní myslivci spojili v t. zv. myslivecký kroužek.
1919	Kostelní jednota kupuje do Ondřeje Winklera dům. 29 na zbudování prozatímní fary
1921	29. 3. založen Sportovní klub Žatčany - Třebomyslice Jeden z propagátorů kopané v obci Antonín Konečný, kovář v Žatčanech. 31, vzpomínal, že tajný fotbalový kroužek při Sokole založili spolu s kamarády před 1. světovou válkou. Tajný byl proto, že fotbalu se v Sokole nepřálo a odůvodňovalo se to tím, že je to hra hrubá a že přichází k mnoha úrazům. Po válce se zájem o fotbal stupňoval. 29. března 1921 se sešla ustavující schůze samostatného Sportovního klubu (SK) Žatčany - Třebomyslice, která položila základ k organizované žatčanské kopané. Sídlo SK bylo v hostinci u Otřísalů (nyní Stanislav Bínek. 178), hrávalo se na hřišti na Stání. Tělovičné spolky Sokol a Orel ani obecní zastupitelstvo neprojevovalo SK přízeň, hráči si za obtížné finanční situace museli sami pořizovat rekvizity, provádět sbírky na zakoupení nového míče, na náhrady rozhodčím nebo pojištění hráčů. Když byl kolem r. 1932 ustaven divadelní odbor SK, výtěžky z divadel částečně nedostatek peněz řešily. Výborná kopaná se hrávala v letech 1943-1944 (II. třída) a v letech 1957-1958 (I. B. - třída). Po roce 1948 byl SK začleněn jako oddíl kopané pod Sokol. Při hospodářsko - technických úpravách pozemků se podařilo získat v r. 1949 nové hřiště pod kostelem. V letech 1954 - 1961 se hrávala kopaná pod patronací podniků "U ropy", klub nesl název Baník, později Tatran. Od podzimu r. 1961 do jara 1965 se kopaná pro nezájem hráčů přestala v obci hrát. Přestal pracovat i výbor TJ, celá jednota se dostala do krize. Když se v r. 1965 ujal práce nově vytvořený výbor TJ, byla činnost jednoty i oddílu kopané obnovena. Kádr nového mužstva tvořilo několik mladých hráčů vracejících ze základní vojenské služby.
1921	1. 10. zřízena první autobusová linka přes obec na trati Klobouky - Brno
1921	17. 9. založen Orel Členy Sokola, založeného v obci v r. 1910, se stávali všichni zájemci bez ohledu na politické a náboženské přesvědčení. Po 1. světové válce, vznikem samostatné republiky, docházelo k bohatějšímu a pestřejšímu politickému a společenskému vývoji. V obci byla založena Katolická omladina při Čsl. straně lidové a když vznikl v r. 1919 v Brně samostatný katolický tělocvičný spolek Orel, přenesly se orelské myšlenky i mezi naši mládež. Ustavující schůze místní jednoty Orla se konala 17. 9. 1921, prvním starostou jednoty byl zvolen František Sehnal z Třebomyslic. Začalo se cvičit ve farské stodole, společenské akce se konaly v hostinci u Pospíšilů (nyní Severova hospoda). V roce 1922 měla jednota 146 členů.
1921	sčítání lidu Sčítání je pro nás významné tím, že počet obyvatel byl v tomto roce vůbec nejvyšší v historii obce. Žatčany měly 465 obyvatel, Třebomyslice 472, dohromady 937. Domů bylo v Žatčanech 93 a v Třebomyslicích 98, celkem 191 domů. Počet obyvatel a domů v Třebomyslicích předčil Žatčany. Rychlejší rozvoj Třebomyslic umožňovala výhodnější poloha katastru obce s větší nabídkou stavebních míst.
1922	postavena sokolovna O stavbě sokolovny rozhodla valná hromada TJ v roce 1920 konstatováním, že další rozvoj jednoty při velmi početné členské základně (v r. 1920 - 203 členů, v r. 1921 - 213 členů) není bez postavení sokolovny možný. Pozemek na budovu darovala obec Třebomyslice, projekt vypracoval člen jednoty Václav Dvořák, později významný brněnský stavební podnikatel. Základy byly vybetonovány v r. 1921, základní kámen byl položen 22. 10. 1922 a koncem roku se v nové sokolovně pořádala první zábava, cvičení bylo zahájeno v lednu příštího roku. V archivu Sokola se dochovala fotografie z prací na vazbě a pokládání střešní krytiny, jichž se zúčastnilo 112 členů a příznivců. Náklady na stavbu dosáhly 169 tis. Kč, z toho 52 tis. bylo získáno z divadel, zábav a veř. cvičení, 65 tis. složili členové v podílech a darech, 48 tis. si jednota půjčila. Po otevření sokolovny byl ještě v témže roce přistavěn byt pro sokolníka, v r. 1927 přistavěna sborovna, v r. 1929 kinokabina nad hlavním vchodem a v r. 1939 byly na stávající podlahu položeny dubové parkety.
1922	na věž kostela pořízeny 3 nové zvony Kostel byl 6 roků bez zvonů. Na 1. orelském sletu v r. 1922 vystavoval 3 zvony brněnský zvonař Menoušek, které Kostelní jednota zakoupila. za 29 tis. Kčs. Byly pečlivě opracovány a krásně sladěny, na povrchu opatřeny krásnými ornamenty. Na umíráčku, který zůstal z těchto tří zvonů na věži dodnes, je umělecká práce zvonařů viditelná.
1923	15. 7. sokolovna slavnostně otevřena K otevření sokolovny přijelo z Brna zvláštním vlakem 1665 členů brněnských jednot, včetně sokolů z okolních obcí čítala župní delegace 2 056 členů. Odhaduje se, že se slavnosti zúčastnilo kolem 3 000 lidí.
1925	25. 10. založen Spolek pro postavení a udržování Spolkového domu v Žatčanech - Třebomyslicích Pro rozvoj činnosti zakoupila jednota Orla starou Adlerovu hospodu v Třebomyslicích. 52 (nynější nová orlovna) za 75 tis. Kčs a začala v ní intenzívně žít. Ukázalo se ale, že budova je ve špatném stavu. Začalo se uvažovat o stavbě nové budovy. Za tím účelem byl ještě v témže roce založen Spolek pro postavení a udržování Spolkového domu v Žatčanech - Třebomyslicích, který měl podle stanov vystavěti a udržovati Spolkový dům, v němž by katolické spolky mohly pěstovati všestrannou činnost spolkovou "
1927	27. 2. otevřena veřejná knihovna v Žatčanech Ustavující jednání knihovní komise se konalo 5. 1. 1927. Předsedou byl zvolen František Čumpa, pokladníkem František Langer a knihovníkem řídící učitel Raimund Sekanina. Po opatření všeho náležejícího byla knihovna 27. 2. 1927 otevřena. Ve výroční zprávě rok na to knihovník uvádí, že v knihovně je 81 knih, čtenářů bylo 39, kteří přečetli celkem 294 svazků. Knihovna byla financována z rozpočtu obce, Třebomyslice se bránily z úsporných důvodů vlastní knihovnu zřídit, teprve v roce 1931 souhlasily s knihovnou společnou pro obě obce. Velice aktivní knihovník "v úmyslu povznésti stav knihovny podnikl spolu s dětmi akci na podporu knihovny", rozeslal v roce 1929 všem rodákům a příznivcům obce dopis psaný školáky, aby na rozšíření knihovny přispěli penězi nebo darovali knihy. Akce měla velice dobrý ohlas, přispělo 40 dárců, na penězích to bylo 2 185, 80 a v knihách za 2 173,80 Kč. V knihovně bylo začátkem roku 1931 již 298 knih "výpůjček 2 556 a čtenářů 130. Pan řídící Sekanina se o knihovnu vzorně staral až do 15. května 1949.
1928	regulace Cezavy Před regulací byl tok říčky křivolaký, od mostu k Újezdu se stáčela vpravo, obtékala celý bývalý rybník až k Telnici a vracela se k měnínskému mostu. U mostu k Újezdu dosud nazývaném "U zbraně" byla na říčce stavidla, od kterých tekla voda struhou směrem k obci, podél Stání a za domy v Koutě až do panského mlýna "Na hrázi". Po zrušení mlýna se budova používala jako sýpka. Jarní vody vytlačovaly vždy vodu z Cezavy do Hranečnického potoka a záplavy působily rolníkům velké škody. Stížnosti rolníků se bezvýsledně řešily již v r. 1902, teprve r. 1912 došlo k částečné úpravě, když bylo staré koryto řeky od Měnína k Židlochovicím rozšířeno. Teprve po válce byl vypracován nový regulační plán, podle něhož byl tok Cezavy napřímen od mostu újezdského k měnínskému. Regulační práce byly zahájeny v r. 1920 v Měníně a ukončeny byly v r. 1930 ve Slavkově.
1928	elektrifikace obce Elektrifikace obce nebyla jednoduchou a lacinou záležitostí. Kolik celá stavba stála a jak byla financována, nelze zjistit, jisté je, že si obce si musely na svůj podíl vypůjčit. Žatčany si vzaly v roce 1928 hypoteční úvěr od Cyrilo - Metodějské záložny v Brně ve výši 139 325 Kčs 6 % úrokem a se splatností 23 let. Třebomyslice si na elektrifikaci vypůjčily v roce 1928 u Hypoteční a Zemědělské banky moravské částku 207 000 Kč na úrok 4, 5 % s dobou splatnosti 40 let. V době celosvětové hospodářské krize to bylo odvážné rozhodnutí. Starostou Žatčan v té době byl Matěj Lauterbach z. 16, v Třebomyslicích Josef Fiala. 2. Nedávno zemřelý Jan Chmelík si vzpomínal, že první elektrickou přípojku měli Zezulovi u sokolovny a že celá dědina se k nim ze zvědavosti chodila dívat, jak to elektrické světlo svítí.
1928	na přelomu roku 1928/1929 krutá zima s vysokými mrazy a množstvím sněhu Stanislav Podloucký z Třebomyslic. 126, nar. 1904, popisuje jako pamětník tuto zimu ve svých vzpomínkách následovně: "Nejkrutější zima byla v roce 1928-1929. Rtuť teploměru klesala až pod 30 stupňů. Sněhu bylo moc a velké závěje. Ještě koncem března r. 1929 byly na polích velké závěje, takže na setí nebylo ani pomyšlení. Nejvíce zimou trpěla polní zvěř a ptactvo. Zajíci chodili přímo do vesnice, aby aspoň trochu zahnali hlad, okusovali u domů keře a všechno jiné, stromky, šeříky. Někteří lidé místo, aby ubohé zajíce nakrmili, tak je vyhublé chytali a zabíjeli a kůže z nich prodávali za mizerný groš. Bažanti a koroptve chodili též až do vesnice." Od jiných pamětníků se dovídáme, že všechny ovocné stromy pomrzly
1930	obnovena samostatná duchovní správa Po nástupu kaplana P. Aloise Sváry na faru v r. 1924 se začaly provádět v budově rozsáhlé opravy, aby fara odpovídala své důležitosti. Po ukončení oprav v r. 1929 požádala Kostelní jednota nadřízené úřady o obnovení samostatné duchovní správy. Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo souhlas ještě téhož roku, v listopadu 1930 Biskupství brněnské obnovení farnosti potvrdilo. Prvním farářem byl jmenován dosavadní kaplan P. Alois Svára a na slavnost Nejsvětější Trojice 31. 5. 1931 byl do úřadu římskokatolické farnosti slavnostně instalován. V Žatčanech působil do roku 1938.
1931	do obce zaveden telefon Veřejná telefonní hovorna byla umístěna do hostince pana Severy.
1932	Sportovní klub zakládá divadelní odbor
1932	postavena nová hasičská zbrojnice Popud k postavení nové zbrojnice vzešel od župního předsednictva hasičů, které v roce 1930 obec navštívilo a doporučilo postavit zbrojnici větší. Nákladem 15 tis. Kčs byla stejném místě postavena zbrojnice nová. Stavěl ji místní zednický mistr Ludvík Teplý z Třebomyslic. 101 (nyní dům Vl. Krupici. 201). Je zajímavé, že se do zbrojnice vcházelo z Třebomyslic a vyjíždělo se vraty do Žatčan. Skladiště, jak se zbrojnici říkalo, bylo sboru slavnostně předáno 19. června 1932. Při té příležitosti se uskutečnila velice úspěšná lidová slavnost "Jízda králů", jejímž hlavním organizátorem byl Tomáš Fiala z. 14. Zvětšenou fotografii ze slavnosti SDH stále uchovává.
1934	postavena orlovna Orlovna v bývalém přízemním hostinci nebyla pro bohatou kulturní a tělocvičnou činnost velkého počtu členstva vyhovující, nutné opravy situaci nezměnily, budova chátrala až do havarijního stavu. Hrozilo sesutí střechy a některých zdí, proto starosta Třebomyslic povolil v r. 1934 pořádání hodů jen s podmínkou, že bude budova uvedena do řádného technického stavu. Mladší členové spolku prosadili starou budovu zbourat a postavit orlovnu novou. V červnu byla provedena demolice staré stavby, v červenci byl slavnostně položen základní kámen a třetí neděli v říjnu, na tzv. císařské hody se v novém sále pořádala taneční zábava. Na stavbě pracovalo denně 20 až 30 lidí, nebyla žádná mechanizace, materiál se dovážel koňskými i kravskými potahy, rozpočtové náklady 50 tis. byly více jak z poloviny uhrazeny ze sbírek mezi členy.
1935	věž kostela zvednuta o 80 cm, doplněn 4. ciferník věžních hodin směrem k Újezdu
1935	2. června orlovna slavnostně otevřena
1939	1. 9. vypukla 2. světová válka Největší válku v dějinách lidstva začalo Německo přepadením Polska 1. 9., postupně se rozšiřovala po celém světě. Války se zúčastnilo 61 států, bojovalo v ní 110 mil. vojáků, zahynulo asi 30 mil. lidí.
1941	6. 7. primice našeho občana P. Břetislava Lauterbacha z. 10 P. Břetislav se narodil 5. 11. 1914 v Žatčanech. 10. Primice byla pro věřící velikou událostí, protože není známo, že by byl někdy předtím občan ze Žatčan vysvěcen na kněze. Přes 30 let působil v Ořechově. Zemřel 7. 8. 1986 a je pochován na našem hřbitově.
1941	12. 4. Němci zastavili činnost Sokola, 8. 10. rozpuštěn, majetek zabaven
1941	30. 11. Němci zastavili činnost Orla
1942	odebrány 2 kostelní zvony pro válečné účely Stejný osud jako za 1. světové války stihl naše zvony i během 2. světové války. Ze tří zvonů, pořízených v r. 1922, byly dva větší odebrány německou armádou k válečným účelům, na výrobu zbraní a střeliva, zůstal jen malý umíráček. Pamětníci si vzpomínají, že den před odebráním zvonů se na rozloučenou až do tmy vyzvánělo, loučení bylo smutné. Zvony byly z věže sejmuty celé a odvezeny do Vídně. Po válce se je vydal hledat náš občan Josef Lejska z. 144 do Vídně, protože se proslýchalo, že jsou tam někde uskladněny. Některé zvony tam sice byly, ale naše nenašel. A tak na dlouhou dobu 16 let sloužil pro všechny příležitosti jen umíráček.
1945	23. 4. Rudá armáda osvobodila obec od fašismu Začátkem dubna se začala fronta přibližovat, v neděli 15. dubna odpoledne zaútočilo sovětské letectvo na německé pozice přímo v naší obci. Při útoku vyhořelo několik stodol., ve kterých byla soustředěna německá vojska. Za týden nato byly osvobozeny Těšany a Moutnice. V pondělí 23. dubna začala mohutná dělostřelecká příprava k osvobození obce a k útoku na Brno. Těžké bomby dopadaly na německá postavení na Loučkách poblíž Hranečnického potoka, výbuchy a silné otřesy naháněly hrůzu občanům ukrytým ve sklepích. Země se chvěla, sklepy se pod tlakovými vlnami pohybovaly jako na vodě. Lidé strachem trnuli, nahlas se modlili a čekali, kdy přijde k tomu nejhoršímu. Po dělostřelbě začal boj pěších vojsk o obec, kolem 3. hodiny jsme uslyšeli ruské vojáky, vycházeli jsme ze sklepů a radostně se vítali s našimi osvoboditeli. Ve sklepích se potom ještě několik dní přespávalo, protože obydlí byla obsazena vojsky. Při bojích o naši obec položilo život 22 Rudoarmějců. Z našich občanů byl těsně po osvobození při střelbě německé armády na naši obec smrtelně zraněn Jaromír Teplý z. 171 ve věku 30 let, 3 občané byli zraněni. Údaj ve školní kronice, že na následky vdechnutí fosforu za přechodu fronty zemřela v říjnu 1945 žákyně 1. třídy Květoslava Brabencová je, vzhledem k dřívějšímu špatnému zdravotnímu stavu děvčátka, nevěrohodný. Při přechodu fronty vyhořely stodoly Josefa Hegera. 7, Rafaela Eliáše. 8 a Františka Buchty. 92, z obytných domů vyhořel domek Václava Lauterbacha. 74, bombardováním byl zničen Vágnerův domek. 9 na křižovatce k Újezdu a domek Barnabáše Poláčka. 241 na Šanhaji. Značně byla poškozena škola a kostel, střešní krytina byla na mnoha domech od střelby poškozena, stejně tak skla v oknech, elektrické dráty po obci byly zpřetrhány. Válečné události postihli více či méně všechny rodiny, přesto v porovnání s okolními vesnicemi nebyly škody tak vysoké. Válka skončila - lidé začali domy spravovat a hlavně byli rádi, že frontu přežili.
1945	do pohraničí se odstěhovalo 143 našich občanů Po 2. světové válce musela většina občanů německé národnosti opustit pohraniční oblasti republiky, byla odsunuta do Německa. Nastala vládní akce osídlování opuštěných domů českými občany z vnitrozemí. Také z naší obce se v roce 1945 odstěhovalo do pohraničí 38 rodin čítajících 143 lidí, vesměs do zemědělských usedlostí v moravském pohraničí (Znojemsko, Šumpersko). Byli to většinou nemajetní občané, kterým se naskytla příležitost založit si za výhodných finančních podmínek a za pomoci státu v pohraničí nové domovy.
1945	obec opustilo 20 německých kolonizátorů Za německé okupace ČSR kolonizovaly české vesnice německé rodiny se záměrem postupně republiku poněmčovat. Do naší obce se tak přistěhovalo 5 rodin v počtu 20 lidí z Bezarábie. Byly pro ně vybrány větší zemědělské usedlosti (Jan Sedláček. 18, Raimund Sekanina. 19, Jakub Eliáš. 6, Václav Lauterbach. 32, Tržil. 23, majetky zabaveny, vlastníci vystěhováni). Po prvním leteckém náletu na vesnici 15. dubna obec opustili.
1945	8. 5. skončila v Evropě 2. světová válka Německo kapitulovalo, válka v Evropě skončila. Ve školní kronice píše řídící učitel František Zezula o oslavě kapitulace takto: "Dne 9. května odpoledne uspořádala Rudá armáda na návsi před školou oslavu Dne vítězství. Po slavnosti vojenské následovala oslava místní, na níž první na přání občanstva promluvil správce školy František Zezula. Když celé shromáždění oslovil slovy: Občané svobodné Československé republiky, rozburácel se potlesk a volání nadšených občanů a v očích mnohých zaleskly se slzy. Pak promluvil místní farář Dp. Václav Kosina a řídící učitel Rajmund Sekanina, t. č. ve výslužbě. Slavnost byla ukončena státní hymnou a provoláváním slávy presidentu Benešovi, maršálu Stalinovi a Rudé armádě."
1945	2. 9. skončila 2. světová válka kapitulací Japonska
1946	Volby do Ústavodárného národního shromáždění Do prvních voleb po 2. světové válce byly v českých zemích povoleny 4 politické strany, z nichž celostátně nejvíce získala KSČ se ziskem 40, 17 % hlasů. V Žatčanech získala ČSL 163 hlasů, KSČ 79, ČNS 4 a ČSD 23 hlasů V Třebomyslicích ČSL 154 hlasů, KSČ 98, ČNS 54 a ČSD 37 hlasů Předsedou MNV v Žatčanech byl zvolen Antonín Lozart, kovář z. 49, v Třebomyslicích Oldřich Zapoměl, zemědělec z. 106.
1947	ustavena Myslivecká společnost, od r. 1963 s názvem Myslivecké sdružení Po vydání zákona o myslivosti v r. 1947 byla ustavila pro obě obce společná Myslivecká společnost. Od roku 1963 byla přejmenována na Myslivecké sdružení, které dosud trvá. Počet členů se pohyboval v rozmezí od 13 do současných 20. Od r. vysazovali myslivci každoročně na pozemcích méně vhodných pro zemědělské využití lesní stromky a keře. Tak vznikly na několika místech katastru remízky k ochraně zvěře a pro občany malé lesní prostředí. Loví se nejpočetněji zastoupená zvěř drobná - zajíci a bažanti. Koroptev se stala od r. 1959 chráněnou zvěří. V malém počtu jsou loveny divoké kachny, srnčí zvěř, v závěru minulého století se rozmnožily lišky. Historickou zvláštností je, že v roce 1998 byl v naší honitbě střelen první divočák a v r. 2000 druhý. Nejvíce bylo uloveno: 847 zajíců v r. 1967, 1 041 bažantů také v r. 1967. V posledních letech se loví 250-300 zajíců a 190 bažantů ročně. Hony jsou prováděny v listopadu a v prosinci. Hlavní hon na počátku prosince je pro myslivce významnou společenskou událostí, které se zúčastňují hosté z okolních vesnic. Tradicí se staly myslivecké plesy, první se konal v r. 1960, poslední v lednu 2001 byl již dvacátýčtvrtý.
1947	Obec Žatčany pořídila místní rozhlas Do té doby oznamoval zprávy obecního úřadu obecní sluha, jemuž se říkalo bubeník. Většinou večer, když už byli zemědělci doma z pole, chodil po vesnici, bubnoval na malý bubínek, na určeným místech se zastavil, přečetl hlášení a tak celou vesnici prošel. Jakmile občané bubnování uslyšeli, pospíchali si bubeníka poslechnout. Kdo to nestihl, ptal se sousedů, co se bubnovalo. Každá obec měla svého bubeníka, posledním v Žatčanech byl Ferdinand Krása, v Třebomyslicích Albert Kalvoda. Místní rozhlas do Třebomyslic byl pořízen až po sloučení obcí v roce 1949.
1948	25. 2. nástup komunistického režimu - "Vítězství pracujícího lidu" Demise ministrů pravicových stran (ČNS a ČSL) připravila půdu pro úplné převzetí moci KSČ. Obrozená vláda Národní fronty začala podle vzoru a pod záštitou SSSR prosazovat komunistickou ideologii. Začala se očista veřejného života a bylo zahájeno budování socialistické společnosti. V naší obci byli zbaveni funkcí předsedové MNV, nově volenými se stávali po celou dobu komunistické moci výhradně členové KSČ. Rozhodující vliv na život v obci měla vesnická organizace KSČ. Politika vedoucí úlohy KSČ se důsledně promítala do dění v obci.
1948	28. 3. byla zastavena veškerou činnost Orla v obci Místní akční výbor NF oznámil dopisem ze 27. 3. 1948 jednotě čsl. Orla v Třebomyslicích - Žatčanech "že od 28. 3. jest veškerá činnost jednoty zastavena a důrazně připomněl, že každé zcizení, popř. zatajení majetku jest trestné". Všechny spisy, protokoly, pokladní a účetní knihy a razítka musely být odevzdány, orelský majetek byl předán Sokolu.
1948	31. 12. zanikly Třebomyslice sloučením se Žatčany O sloučení obou obcí se vedla jednání už od skončení 2. světové války, dokonce první poválečný předseda MNV Antonín Rychlík z Třebomyslic byl v r. 1945 zvolen i pro Žatčany a byl v této funkci do voleb v r. 1946. Sloučení se bránily Třebomyslice, nechtěly se Žatčanům podřídit, protože byly větší, bohatší a měly předpoklady pro rychlejší rozvoj. V r. 1946 byly v obcích znovu obnoveny samostatné národní výbory, i když pro oddělenou veřejnou správu nebyly žádné pádné důvody. Obce byly stavebně zcela propojeny, měly společnou školu, kostel, spolky a pod., občané se dělili na žatčaňáky a třebomysličáky jen formálně. Vždyť i samotné Třebomyslice vznikly na historickém území Žatčan. K jednomyslné dohodě o sloučení obcí došlo za předsedy MNV Třebomyslic Antonína Machotského a Josefa Ondruji v Žatčanech na společné schůzi obou MNV 5. 6. 1948. . Ustavující schůze sloučené obce se konala 23. 12. 1948, předsedou MNV byl zvolen Josef Ondrůj ze Žatčan. 52.
1949	od 1. 1. přečíslování domů Domovní čísla ve sloučené obci byla přečíslována do jedné číselné řady. Čísla do 100 v Žatčanech se nezměnila, ke všem číslům domů v Třebomyslicím se přidalo 100 a za poslední číslo Třebomyslic se zařadila zbylá čísla ze Žatčan.
1949	10. 4. otevřeno nové hřiště na kopanou za kostelem Fotbalisté hrávali po založení Sportovního klubu kopanou většinou na Stání. Hřiště se rozprostíralo směrem od silnice podél stodol do míst dnešních garáží. Přes severní část hřiště vedla veřejná záhumenní cesta a stávalo se, že se muselo utkání i přerušit, aby povoz mohl po cestě projet. Ve žních se na hřišti mlátilo obilí. Krátkou dobu bylo také hřiště na panském poli vedle Rychlíkového mlýna. Přání mít pořádné vlastní a velké hřiště se fotbalistům splnilo v roce 1949. Byla jim přidělena parcela pod kostelem, kde předtím bývala políčka drobných nájemců pozemků od Biskupství brněnského. Brzy zjara byla pole rozorána a 10. dubna se na novém hřišti hrálo první utkání.