Nabídka:


MAPA OBCE ŽATČANY

Rozpočet obce

FIRMY V NAŠÍ OBCI
 

Počasí Brno - Slunečno.cz

Farnost Žatčany

Mateřské centrum Budulínek

Cena a kvalita vody

STATISTIKA:

TOPlist  

Kout

Úvodní stránka > O obci > Ulice > Kout >

KOUT

Kout patří k historicky nejstarší části obce. Ve Vlastivědě moravské od Augustina Kratochvila z roku 1910 čteme o ulicích v Žatčanech, že rovnoběžně s ulicí Hlavní (Náves) odbočuje na severozápadě ulice KOUT, nejjižnější části návsi se říká Horní konec a při silnici do Újezda vznikla Nová (nebo Újezdská). Na Hlavní ulici jsou půllány, v Koutě čtvrtlány s chaloupkami, na Horním konci a v Nové ulici bydlí chalupníci. Název KOUT vystihuje umístění ulice v zákoutí mimo hlavní silnice. Ulice se od východního směru k západnímu zužuje, domy jsou k sobě obráceny průčelím, na konci ulice jsou v pravotočivém ostrém silničním oblouku postaveny po levé straně příčně poslední čtyři. U nejpozději postaveného domu č. 99 (r.1930) končí betonová silnice , na ni navazuje ve strmém svahu polní cesta vedoucí k říčce Cezavě. Obyvatelům Kouta se všeobecně říká Koutňáci.

Průběh zastavěnosti Kouta

V roce 1771 bylo v obci provedeno číslování domů v číselné řadě. Domovní čísla byla přidělena po pořádku na domy stojící vedle sebe. Nejvyšší postupné číslo měl tehdejší biskupský statek ,,Dvůr” na konci vesnice Později byla dávána čísla tak, jak byly domy stavěny. Z toho lze vyvodit, že v Koutě (podle nynějších vlastníků) bylo v roce 1771 jen 5 domů:

č. 22 - Jaroš

č. 23 - Sýkora

č. 24 - Jambor

č. 25 - Svoboda

č. 26 - Podloucký

do konce 18. stol. bylo nově postaveno 5 domů:

č. 29 – fara

č. 30 - Matoušková (nyní zrušen)

č. 35 – Buchtová

č. 37 – Poláček

č. 38 - Veselá (Knapcová)

v 19. století postaveno 8 domů:

č. 39 – Hlouch

č. 56 – Fiala

č. 58 – Miker

č. 62 – Ohniště

č. 64 - Kostyál

č. 65 – Peterková

č. 66 – Opluštil

č. 67 - Vozdecký (nyní zrušen)

ve 20. stol. - do konce roku 1928 5 domů:

č. 73 - Chmelík (vznikl rozdělením domu č. 66)

č. 81 – Sedláček

č. 82 – Buchta (nyní zrušen)

č. 90 – Brabcová

č. 99 - Lozart

Další rozvoj Kouta nenastal, protože už nebyly vhodné stavební pozemky, ulice končí srázem za posledním domem č. 99 - Lozart.

Přestavby a rekonstrukce domů po roce1945

Od roku 1945 do roku 2002 bylo pět domů zbouráno a na jejich místech postaveny nové (č. 24, 26, 35, 39 a 99 ) Jeden dům byl rozdělen na dva (č. 66). U tří domů byla provedena velká rekonstrukce (č. 22, 29 a 64) a většina dalších byla v poválečném období modernizována (stavební úpravy, výměna střešní krytiny a oken, ústřední topení, vlastní vodárny apod.) Tři domy byly zbouráním zanikly (č. 30, 67 a 82). V původním venkovním vzhledu se dochovaly jen domy č. 29 (fara) a 62 (Ohniště)

Počet obyvatel v r. 1945 a v r. 2003

V roce 1945 bylo v Koutě 23 domů s čísly popisnými, všechny byly obydleny. V roce 2003 je domů 21, z toho je 15 obydlených a 6 neobydlených. V roce 1945 žilo v Koutě 70 obyvatel, v roce 2003 59 obyvatel (úbytek 11). Nyní je zde 15 dětí ve věku do 14 let, v produktivním věku je 32 občanů, z toho 1 v invalidním důchodu, důchodců nad 60 let je 9. V Koutě žije 11 manželských párů (všichni v prvním manželství – žádný rozvedený), 2 vdovy a 1 vdovce. Manželé Simandlovi oslavili v roce 2001 zlatou svatbu. Nejstarší občankou Kouta je Ludmila Poláčková č. 37 ( * 1927).

Školy v Koutě

Obecní škola bývala většinou v Koutě. Z nejstarší školní kroniky se dovídáme, že kolem roku 1810 sloužila jako škola stará došková chaloupka za hřbitovní zdí, která byla kolem r. 1815 jako naprosto nevyhovující zbourána. Pak byla škola několik roků na domě 35 (dnešní Ludmila Buchtová), odtud se přestěhovala do čísla 30 (dnes rozestavěný domek po Aloisu Lozartovi v majetku manž. Simandlových). Několik let pak byla mimo Kout. Obec neměla pro školu vlastní budovu, vždycky si domek pronajímala. Teprve v r. 1832 koupila obec poslední dům po pravé straně Kouta č. 25 od Martina Procházky. Chalupu zbořili a na jejím místě postavili jednotřídní školu. V roce 1856 škola vyhořela, při obnově byla škola rozšířena o byt učitele a malé hospodářství. Do jedné malé třídy chodilo v té době průměrně 115 dětí, střídaly se v dopoledním a odpoledním vyučování. Jednotřídka byla pro tak velký počet dětí nevyhovující, zvláště když počet dětí stále narůstal, např. ve šk. roce 1890/91 jich bylo přihlášeno 150! Proto byla vystavěna v r. 1893 nová dvoutřídní škola na č. 20.

Fara

Duchovní správa v obci (kostel a fara) se připomíná již ve 13. století. V roce 1634 samostatná farnost zanikla, ves byla přifařena k Újezdu. Začátkem minulého století vznikla v obci Kostelní jednota (1911), která usilovala o obnovení samostatné farnosti. Ve farské zahradě stávaly dva domky patřící též ke Koutu. Byl to domek č. 61, v němž bydlela rodina Hanušova a vedle něho starý obecní špitál bez domovního čísla (domek pro chudé, opuštěné a nemocné). Oba tyto domky koupila v roce 1913 Kostelní jednota, zbořila je a měla v úmyslu postavit faru novou. Mezitím vypukla 1. světová válka, se stavbou se nezačalo, po válce bylo rozhodnuto v těsné blízkostí hřbitova faru nestavět. Proto bylo v roce 1920 koupeno od Ondřeje Vinklera hospodářské stavení, prozatímně upraveno na obydlí pro kaplana. Když byl v roce 1924 ustanoven správcem farnosti P. Alois Svára, začala se původní usedlost přestavovat pro potřeby fary. V roce 1929 se s úpravami skončilo, v roce 1931 byl P. Svára jmenován prvním farářem obnovené římskokatolické farnosti. Na faře bydleli kněží nepřetržitě až do smrti třetího faráře děkana P. Františka Bébara v roce 1963.

Betonová silnice

V dřívějších dobách vedla do Kouta nezpevněná cesta, za deštivého počasí ztěží sjízdná. Zastupitelstvo obce rozhodlo V roce 1941, že v Koutě postaví betonovou silnici. Stavbu provedla firma zednického mistra Josefa Rujbra z Třebomyslic. Pamětníci vyprávějí, že všechny práce byly prováděny ručně (výkop a zpevňování podloží, míchání, rozvoz a rovnání betonové směsi). Přesto byla odvedena rychlá a poctivá práce. ,,Betonka”, jak se jí stále říká, začínala u státní silnice naproti dnešního Habigerova domu č. 2 a vedla kolem hostince k poslednímu domu v Koutě (Alois Lozart). Při osvobozování obce byl povrch značně poškozen projíždějícími tanky, v posledních letech zase průjezdem těžkých mechanizmů. Při úpravě návsi v roce 1995 byla část betonky od státní silnice po Vymazalovo rozšířena a pokryta asfaltovým kobercem.

Hody 1980

V roce 1980 se v Koutě uskutečnily soukromé hody. Tehdy neměla žádná místní organizace o pořádání hodů zájem. Mládež chtěla přesto hodovat a tak se domluvila, že si udělá soukromé hody sama. Před Sedláčkův dům č. 81 v Koutě si postavili menší májku, stárci šli ráno do kostela v krojích, na odpolední zábavu donesl každý něco k snědku a vypití, vyhrával místní národopisný soubor Cezava a hudba z magnetofonu. Odpoledne pršelo a tak se hodovalo u Sedláčků v průjezdu, večer už bylo hezky, zábava se přenesla pod májku. Hody byly veselé, k chase se přidávali další hodovníci, zpívalo se, juchalo se a tančilo se až do noci. Pro organizátory byla v období normalizace pořádat nepovolenou zábavu dost riskantní, zvláště když byli všichni krojovaní z katolického prostředí. Naštěstí z toho nepříjemnosti nebyly. Tehdejší účastníci si na tyto privátní hody rádi vzpomínají.

Starostové a jiní významní občané

Od zavedení obecního zřízení v r. 1850 byly z Kouta starostové obce:

Martin Zapoměl, č. 24 (1857 - 1864)

Josef Sedláček č. 22 ( 1883- 1887)

František Sedláček č 22 (1906 - 1909)

Josef Sedláček č. 81 (1913 - 1923)

Josef Sedláček č. 81 (1990 - 1998)

Libor Jaroš z č. 22 je umělecký malíř a restaurátor starých výtvarných děl, většinou církevních.

Na čísle 23 bydlel v letech 1919 - 1925 pozdější význačný brněnský stavitel Václav Dvořák, který do znárodnění v roce 1948 postavil stovky rodinných domů a průmyslových objektů nejen v Brně, ale i jinde v Čechách, Slovensku, Rakousku a Německu. Podle jeho projektu byla také v roce 1922 postavena místní sokolovna a v roce 1929 vilka pro rodiče na čísle 23.

Ing. František Poláček z čísla 37 je od roku 1999 předseda místního zemědělského družstva (od roku 2010 starosta obce – doplněno v roce 2011)

Z čísla 90 pochází Jiří Brabec (* 1976), kněz, člen řeholní kongregace Legionáři Krista.

V roce 2003 napsal Josef Sedláček, kronikář obce